← Knihovna otázek

Knihovna otázek

Člověk je něco jiného než lidstvo

Hana Bártová

Jednotlivý člověk je mimořádně schopný. Lidské společenství ale často nedokáže využít rozum všech svých jednotlivců dohromady.

A právě zvířata to ukazují velmi zajímavě.

Mravenci: žádný génius, ale výjimečně fungující celek

Jeden mravenec není nijak zvlášť inteligentní. Nemá centrálního velitele, který by každému řekl, kam má jít. Přesto dokáže kolonie řešit poměrně složité úkoly.

Mravenci používají jednoduchá pravidla a informace si předávají především prostřednictvím chemických stop. Jeden mravenec nemusí rozumět celému systému. Stačí, že správně reaguje na to, co se děje kolem něj.

Výsledkem je kolektivní inteligence, která je mnohem složitější než schopnosti jednotlivého mravence.

Ryby: každý vidí jen část, hejno vytvoří celek

U ryb je fascinující něco jiného.

Jedna ryba reaguje na své nejbližší okolí — na směr několika sousedů, jejich rychlost a vzdálenost. Nemusí vědět, kam míří celé hejno.

A přesto se stovky nebo tisíce ryb dokážou během okamžiku otočit téměř jako jeden organismus.

Nemají poradu.
Nemají vedoucího hejna.
Nemají strategický plán.

Jednotlivé ryby dodržují poměrně jednoduchá pravidla a z jejich vzájemných reakcí vznikne velmi složité chování celku.

Ptáci: kolektiv, který dokáže měnit formaci

Podobně fungují hejna ptáků.

Když vidíte obrovské hejno špačků, které se během několika sekund přeskupí do nejrůznějších tvarů, vypadá to skoro jako dokonale řízené představení.

Jenže každý pták reaguje především na několik ptáků ve svém bezprostředním okolí.

Nemusí vidět celé hejno.
Nemusí znát jeho plán.

A přesto z toho vznikne celek, který působí jako jeden organismus.

A potom je tu člověk

Tady začíná být věc opravdu zajímavá.

Člověk má něco, co mravenec, ryba ani pták v této podobě nemají. Dokáže si vytvořit představu o budoucnosti, zpochybnit pravidla, přemýšlet o vlastním jednání, plánovat desítky let dopředu a předávat znalosti mezi generacemi.

Jeden člověk dokáže vymyslet teorii relativity, napsat symfonii, vytvořit vakcínu nebo postavit vesmírný teleskop.

Jenže jakmile těch lidí dáme dohromady, nemusí výsledek vůbec odpovídat součtu jejich schopností.

A to je ten paradox.

Člověk je velmi inteligentní jednotlivec, ale lidské skupiny se někdy dokážou chovat překvapivě neinteligentně.

Skupina může vědět, že určitý způsob jednání vede k problémům, a přesto v něm pokračovat.

Každý jednotlivý člověk může chápat problém, ale nikdo nemusí mít dostatečnou možnost nebo ochotu změnit chování celku.

A ještě podivnější je, že se jednotlivci mohou navzájem přesvědčovat o něčem, čemu by každý z nich samostatně možná nevěřil.

To je jedna z oblastí, kterou dnes zkoumá sociální psychologie, behaviorální ekonomie i věda o komplexních systémech. Fenomény jako groupthink, sociální konformita nebo „kolektivní akce" ukazují, že rozhodování skupiny není jednoduše součtem rozhodování jejích členů.

Mravenec nemusí vědět, co dělá celá kolonie, a přesto vše funguje jako jeden celek.

Ryba nemusí znát směr celého hejna, a přesto vše na sebe navazuje.

Pták nemusí vidět celou formaci, přesto jeden druhému důvěřuje a hejno letí správným směrem.

A přesto jejich jednoduché reakce vytvářejí překvapivě účinný celek.

Člověk naopak dokáže vidět celek, přemýšlet o něm a dokonce ho popsat.

A přesto se někdy celý náš druh chová, jako bychom ten celek vůbec neviděli.

Proč naše individuální inteligence tak často nevytváří stejně inteligentní celek? Co vlastně znamená být člověkem? A hlavně — co změnit, aby lidstvo nezničilo samo sebe?

Můj názor je ten, že je třeba začít u vnímání svých emočních těl. Tam, přes pocity, zjistíte i pocity druhých lidí. Tohle je prostě otázka vnímání energií a jejich pohybů. Těžko vám potom bude někdo lhát. Pak budete vědět, kam směřuje energie a pohyb dalšího člověka. Pak se budete moci rozhodovat jako celek a spolupracovat.

Na rozdíl od zvířecího stáda už je člověk vědomý jako jedinec, takže: jak moc se z jedinců stane stádo, vědomé nebo nevědomé stádo, a co je pro zachování lidstva lepší? Jak bude jednou vypadat kolektivní inteligence a co můžeme takto vytvořit?

Při myšlence na tuhle možnost vznikají velmi nepříjemné pocity. Jde o to, že bychom takhle ztratili svou vůli a možná i svou vlastní inteligenci a svobodu. Takže nic takového, jako kolektivní jednání z dnešního pohledu není možné.

Takhle určitě ne. A co kdyby obojí existovalo pohromadě? Kolektivní inteligence i vědomí vlastní osobnosti. Nestálo by za to to zjistit? Tenhle svět už známe a určitě by to změnu chtělo. Co zkusit, jak by fungovala cesta cítění, vnímání a spolupráce?

Proč by měl být člověk něco jiného než lidstvo?

← Všechny články O mně