Knihovna otázek
Ne vždy přijde odpověď
V noci mě probudil kašel.
Nejdřív jsem udělala to, co asi většina z nás. Napila jsem se. Dala si med. Pak jsem zkusila bylinky s mentolem.
Na chvíli se ulevilo.
Za okamžik jsem se ale znovu rozkašlala.
A tehdy mě napadlo něco zvláštní.
Vždyť lidem říkám, aby pozorovali.
Pozoruji ale opravdu i já?
Přestala jsem hledat další způsob, jak kašel zastavit.
Jen jsem pozorovala.
Nejdřív škrábání v průdušnici. Připomínalo mi kovovou šponu, která se tam pomalu otáčí.
Pak přišlo pálení. Jako bych dýchala horký vzduch.
Za chvíli jsem si všimla, že se ten pocit stěhuje. Chvíli byl nejsilnější v oblasti žaludku, potom se zase vrátil do průdušek.
Najednou jsem přestávala vnímat hranice svého těla.
Pak přišly vlny horka.
A spolu s nimi i emoce.
Nejdřív nervozita.
Mám znovu vstát?
Mám se ještě napít?
Udělala jsem všechno správně?
Pak se najednou rozhostil zvláštní klid.
A právě z něj přišel silný kašel.
V jednu chvíli jsem se sama sebe zeptala:
Co mi to chce říct?
Proč se mi to děje?
Co to znamená?
A hádejte co?
Tentokrát jsem se nedozvěděla vůbec nic.
Jen jsem usnula.
Ráno mi došlo, že i to je odpověď.
Možná jsme si zvykli hledat význam ve všem, co prožíváme.
Možná máme pocit, že každá bolest, každá nemoc nebo každý nepříjemný pocit musí něco znamenat.
Ale co když někdy stačí jen pozorovat?
Bez očekávání.
Bez nutnosti všechno pochopit.
Bez tlaku na to, aby každé prožívání mělo svůj příběh.
Možná právě tehdy jsme nejblíž sami sobě.
A možná je někdy největší moudrost přijmout, že ne vždy přijde rozuzlení.