Knihovna otázek
Proč se úspěšný podnikatel najednou nedokáže rozhodovat?
Mohla bych odpovědět jednou větou.
Protože po letech pracovního shonu, potlačování vlastních emocí, dlouhodobého stresu a neustálé únavy člověk postupně ztratí spojení s tím, proč vlastně začal podnikat.
Na začátku byla myšlenka.
Vize.
Směr.
Jenže s přibývajícími roky přichází realita. Každý den je potřeba reagovat na nové situace. Řešit požadavky zákazníků, zaměstnanců, společníků, úřadů i konkurence. Do toho rodina, finance, odpovědnost a stále další povinnosti.
Najednou už člověk nejde přímo za tím, co měl kdysi před očima.
Jen reaguje.
A čím déle to trvá, tím více se vzdaluje sám sobě.
Pak přijde okamžik, kdy stojí před důležitým rozhodnutím a najednou neví. Ne proto, že by mu chyběly zkušenosti nebo inteligence. Naopak. Často jde o velmi schopného člověka.
Jen už neslyší svůj vlastní vnitřní kompas.
Když se na to podíváte s odstupem, je to vlastně složitá křížovka.
Jak oddělit vlastní potřeby od očekávání okolí?
Jak poznat, které rozhodnutí vychází z vás a které je jen reakcí na tlak zvenčí?
Žádný jediný zaručený postup neexistuje.
Z mých zkušeností ale vyplývá, že nejdál vede cesta přes vnímání vlastního těla.
Možná vás to překvapí, ale paměť těla funguje jinak než paměť hlavy, na kterou jsme zvyklí spoléhat.
Hlava si pamatuje události.
Tělo si pamatuje, jak jsme je prožili.
A právě proto někdy reagujeme mnohem dříve, než si vůbec uvědomíme proč. Stačí určitá situace, tón hlasu nebo výraz ve tváři a tělo spustí reakci, kterou rozum vůbec neplánoval.
Pokud chcete změnit způsob, jakým reagujete, nestačí přesvědčit hlavu.
Potřebujete poznat, jak reaguje vaše tělo. Umožnit mu procítit to, co v sobě dlouho nese, a dát mu prostor, aby se uvolnilo.
Teprve potom se začne měnit i vaše reakce.
Najednou zjistíte, že situace, které vás dříve okamžitě vyvedly z rovnováhy, už nad vámi nemají takovou moc. Rozhodování je klidnější. Přestanete mít pocit, že musíte bojovat se vším kolem sebe. A život začne znovu plynout.
Ano, možná to zní jako další ezoterické řeči.
Jenže já po vás nechci, abyste mi věřili.
Za více než dvacet let své práce jsem viděla stovky lidí, kteří přišli s různými problémy. Každý z nich prožil svou vlastní změnu. Někdy malou, jindy tak velkou, že změnila jeho pohled na život.
Nechci po vás víru.
Chci jen, abyste si dovolili vlastní zkušenost.
Protože právě ta změní víc než tisíc přečtených knih nebo dobře míněných rad.
Nepotřebujete věřit mně. Potřebujete znovu začít věřit sami sobě.