← Knihovna otázek

Rozhovor

Cesta ven vede dovnitř

O přítomném okamžiku, těle a skutečné změně

Hana Bártová

Hana

Ahoj. Před chvílí jsem shlédla video, ve kterém paní Hogenová povídala, že vlastně my jako lidé nikdy nežijeme v přítomnosti.

Prostě v budoucnosti vidíme starosti a v minulosti, kdy vidíme to, co jsme už prožili, a je to za námi. Nechceme se k tomu vracet, anebo jsou to vzpomínky, i třeba příjemné, ale vlastně už jsou pryč.

Já se neustále k té přítomnosti vracím.

Je to i v mých terapiích, kde vlastně učím lidi teď a tady vnímat pocity svého těla.

Když se tedy na tyto pocity podíváme, tak nejdřív samozřejmě musíme takové složitější pocity navnímat.

Takže i to je potom průběh mých terapií.

Potom přijde ten okamžik, kdy vlastně sami sebe tak trošku jako bychom nevnímali – záhada prázdného těla, prázdného prostoru.

Vnímáme jenom ten přítomný okamžik.

Jako když se ráno probudíme a nevíme, kde jsme a co jsme.

To už jste určitě zažili.

A když se nám to podaří udržet, tak z tohoto místa můžeme pozorovat, co se děje.

Takže jak vlastně vnímám to, co je ve mně, to, co je kolem mě.

A přichází prázdno, jako kdyby to okolí najednou nereagovalo.

Je to takový zvláštní moment.

Je to prázdno, ve kterém nemůžu najednou hýbat ani rukou, ani nohou, ani v hlavě nic není.

Takže vlastně nevím, co se děje.

Přesně tady se nachází místo, kdy se najednou začne objevovat strach.

A ten strach pálí.

U někoho to může přecházet až možná i do hrůzy.

Že se najednou rozsype.
Že opravdu nevstane.

Nebojte se, není to tak.

To tělo má takovou sílu, že vás zase hezky vrátí zpátky do toho původního stavu.

Potom se stane to, že se v tenhle moment najednou můžeme v tomhle stavu rozhlížet.

Takže co skutečně vlastně vnímáme?

Prázdnotu, nebo je tam zatím něco schovaného?

Tělo na to samozřejmě reaguje různým tlakem, pálením, brněním, ale pořád vlastně můžeme pozorovat.

Takže pořád máme střed vědomí někde v těle.

Pořád jsme to my.

Nikde nic se nerozsypalo, nic neumřelo, všechno je v pořádku.

Ale my se můžeme rozhlížet v přítomném okamžiku.

Takže teď a tady.
Skutečně teď a tady.

A tam odsud vlastně můžeme měnit cokoliv.

To je ten bod nula, ten základní stav, kdy my můžeme něco změnit.

← Všechny články O mně