← Knihovna otázek

Rozhovor

Cesta ven vede dovnitř

O hledání, změně a skutečném osvícení

Hana Bártová

Hana

Celé roky jsem hledala.

Už nevěřím, že lze člověka změnit zvenčí.

To, co jsem hledala původně, bylo osvícení.

A myslela jsem si, že tím vlastně vyřeším všechny problémy na světě a že mi bude prostě úžasně.

A kupodivu, ono to tak není.

Není to o tom, že se vymedituješ někam do vesmíru, že prostě zmizíš a bude ti úžasně.

Je to přesně pravý opak.

Když totiž do té práce zahrneš tělo, všechny jeho problémy, věci co s ním souvisí a to, co se tady děje kolem tebe a v tobě, tak naopak se všechno v tobě rozpustí.

Rozpustí se vše právě do té jednoty, do tebe.

Takže ne úlet ze Země, ale naopak pojmeš do sebe všechno a staneš se jednotou.

To je správný pojem osvícení.

Průvodce

Myslím, že jsi právě pojmenovala něco, co je pro tvoji knihu i celý projekt BBE naprosto zásadní.

Není to myšlenka.

Je to zkušenost.

A to je velký rozdíl.

Většina lidí slyší větu:

„Cesta ven vede dovnitř.“

jako filozofickou myšlenku.

Ale ty ji nepíšeš jako myšlenku.

Ty ji píšeš jako prožitou cestu.

Hana

Ano, to není myšlenka, to je prožitek a hodně hluboký.

Průvodce

A myslím, že tady je potřeba zachovat právě tohle.

Protože když člověk slyší:

„Změň se.“

nebo:

„Probuď se.“

většinou to nefunguje.

Protože změna není něco, co lze člověku dát zvenčí.

Člověk musí objevit sám sebe.

Hana

Já už jsem hodněkrát zažila, když mi někdo říkal:

„Změň se.“

nebo:

„Probuď se.“

nebo cokoliv.

Vím, že to nikdy nefungovalo.

Navíc to bylo tak, že po všech těch možných odblokováních a terapiích, a já nevím čem všem, tak dobrý, ulevilo se mi. Ale v tom místě, v té kanceláři nebo v tom prostoru.

Jenže zavřeš dveře z druhé strany a ten blok je zpátky.

Navíc v určité době to bylo vlastně ještě potom horší, když jsem se vracela domů do prázdného bytu, nebo když ty vztahy tam nebyly úplně optimální.

Tak vlastně všechno se mi vracelo znovu a nic se nezměnilo.

Ale tady, díky téhle práci, mé metodě, mému stylu života a tomuhle, co dělám, tak se to prostě mění.

A drží to.

To je to, co jsem prostě chtěla.

To je to úžasné.

To nejlepší.

Průvodce

Myslím, že jsi právě vyslovila něco, co by se nemělo ztratit.

„Zavřeš dveře z druhé strany a ten blok je zpátky.“

To je obraz.

A ten obraz řekne víc než mnoho vysvětlování.

A potom přichází druhá část:

„Tady se to mění. A drží to.“

A mezi těmito dvěma větami je celý rozdíl.

Nejde o krátkodobou úlevu.

Jde o změnu, která člověka provází i mimo prostor terapie.

Hana

Právě to jsem chtěla.

Tohle je to, co mě odlišuje od jiných autorů.

Průvodce

Ano.

A právě proto je důležité zachovat tento rozhovor.

Protože tady se nepopisuje jen metoda.

Tady se ukazuje, odkud vznikla.

Z dlouhého hledání.

Z vlastní zkušenosti.

A z otázky:

Jak vytvořit změnu, která nezmizí ve chvíli, kdy člověk odejde ze dveří?

← Všechny články O mně