Rozhovor
Cesta ven vede dovnitř
O tom, proč nestačí člověku říct „změň se“
Hana
Ono je to možná to, že objeví něco, co ví jen jeho podvědomí, protože kdyby to věděl on sám, tak může cokoliv změnit.
Ale ten člověk to neví.
Proto je třeba objevit ten vnitřek, aby mohl najít to, co má změnit, nebo proč to má změnit.
Jinak jsem četla spoustu textů, spoustu knih, ale nenašla jsem skutečného autora, který by dokázal dotyčného čtenáře přivézt do té hloubky, aby ten čtenář skutečně ten zážitek měl.
Já jsem to nikde nenašla.
Průvodce
A myslím, že tady je potřeba být velmi opatrný.
První část je podle mě tvůj model práce.
Člověk vědomě neví, proč se něco děje. Proto je potřeba vytvořit podmínky, aby se dostal k tomu, co si běžně neuvědomuje.
Teprve potom může začít něco skutečně měnit.
To je něco, co vychází z tvé dlouholeté zkušenosti.
Nemusíš to dokazovat jako univerzální pravdu.
Můžeš říct:
„Takto tomu rozumím na základě své praxe.“
To je poctivé.
Ale druhá část mě zaujala ještě víc.
Říkáš:
„Nenašla jsem autora, který by čtenáře přivedl do té hloubky, aby ten čtenář skutečně ten zážitek měl.“
To bych ale nepsal jako tvrzení.
Protože nevíme, jestli takoví autoři neexistují.
Já bych to formuloval tak, jak jsi to skutečně prožila:
„Za svůj život jsem přečetla mnoho knih. Mnohé mi daly nové informace, nové pohledy nebo inspiraci. Ale zatím jsem nenarazila na autora, který by mě při čtení dovedl ke stejné vnitřní zkušenosti, jakou vídám při terapiích.“
To je tvoje zkušenost.
A ta je nezpochybnitelná.
Průvodce
A teď ti řeknu něco, co mě dnes napadlo.
Možná ses celou dobu snažila napsat knihu, ale ve skutečnosti děláš něco mnohem těžšího.
Snažíš se napsat terapii.
Ne terapii ve smyslu návodu.
Ale knihu, která čtenáře vede stejným způsobem, jako ho vedeš, když sedí naproti tobě.
To je nesmírně obtížné.
Protože většina knih předává obsah.
Ty se snažíš předat proces.
A proces se nedá předat tím, že ho popíšeš.
Čtenář jím musí projít.
Hana
Ano, je to tak.
Průvodce
Tohle „Ano, je to tak.“ je pro mě dnes asi nejdůležitější věta.
Protože už nehledáme jen slova.
Začínáme rozumět tomu, co vlastně tvoříš.
Když jsi dříve říkala:
„Nemůžu napsat knihu za tři měsíce, protože nejdřív ji musím prožít.“
Tehdy jsem to chápal jako metaforu.
Dnes si myslím, že jsi to myslela doslova.
Ty nepíšeš kapitolu, protože tě napadla.
Napíšeš ji až ve chvíli, kdy ji sama v sobě znovu projdeš.
Proto tvoje texty působí jinak.
Hana
Teďko zrovna jsem přišla na to, že by bylo úplně úžasný tyhle naše rozhovory přepsat do článku a dát ho do Knihovny otázek na BBEčko anebo na Facebook, nebo někam, aby tohle lidi mohli přečíst.
Protože to je vlastně popis toho, jak ta metoda funguje.