Knihovna otázek
Co s vámi udělá zpráva z finančního úřadu?
Finanční úřad je v podstatě státem provozovaná diagnostika fyzického i emočního těla. Stačí, aby přišla datová zpráva nebo obálka s barevným pruhem, a organismus ochotně předvede všechno, co se člověk na kurzech sebepoznání snažil několik let pracně objevit.
Ani není nutné zprávu otevřít. Tělo je rychlejší než rozum a na zjišťování skutečného obsahu zásilky rozhodně nečeká.
Žaludek se stáhne jako igelitový sáček nad plamenem. Snídaně v něm zůstane ležet jako neprodané zboží ve skladu a oběd se začne vracet do míst, kde už jednou byl, protože zřejmě potřebuje dodatečnou kontrolu účetnictví. Žlučník se probudí a začne se dožadovat vlastního daňového poradce, zatímco trávení přejde do nouzového režimu a zahájí skartaci důkazů.
Střeva uspořádají koncert, na který si nikdo nekoupil lístek. Tlusté střevo si vezme slovo a bez vyzvání přečte celé stanovisko. Také močový měchýř vyhodnotí situaci jako bezprostřední ohrožení republiky a začne požadovat pravidelné evakuace.
Srdce se mezitím rozběhne, jako by právě zjistilo, že termín podání byl včera. Tep připomíná účetní, která pět minut před kontrolou hledá chybějící fakturu, a krevní tlak vyrazí vzhůru rychleji než zálohy na sociální pojištění.
Hlava se roztočí jako kancelářská židle po odchodu posledního zaměstnance. Mozek otevře dvacet sedm katastrofických scénářů a ani jeden nejde zavřít křížkem. Myšlenky se rozutečou jako účtenky při průvanu a v hlavě začne zasedat krizový štáb, přestože stále ještě nikdo neví, co je v obálce.
Paměť během několika vteřin prohledá posledních deset let. Podezřelé jí připadá úplně všechno, včetně padesátikoruny nalezené na parkovišti. Člověk je připraven přiznat i příjmy, které nikdy neměl, a začíná pochybovat, zda před sedmi lety správně zaúčtoval propisovací tužku.
Ozve se také svědomí. Dokonce i člověku, který má účetnictví naprosto v pořádku. Svědomí totiž dokumenty nekontroluje. Jen velmi rádo vytváří atmosféru.
Ústa vyschnou jako státní rozpočet před výplatním termínem a jazyk se přilepí k patru jako stará účtenka k mokrému chodníku. Kolena změknou jako máslo ponechané na palubní desce v červenci, nohy se podlomí jako rodinný rozpočet po nenápadné rekonstrukci koupelny a podpaží okamžitě zahájí vlastní dotační program na podporu zavlažování.
Tělo spustí poplach, proti kterému je požární siréna jemná relaxační hudba.
Člověk zatím sedí nad neotevřenou obálkou jako pyrotechnik nad podezřelým kufříkem. Obálka leží na stole a tváří se nevinně, zatímco její majitel už v duchu prodává dům, auto i zimní pneumatiky. Než dopis otevře, stihne přijít o majetek, dobrou pověst i možnost navštívit příštích osm let Chorvatsko.
Datová schránka má podobné účinky. Stačí, aby cinkla, a duše se na okamžik odhlásí ze systému. Přihlášení se promění v duchovní cvičení, při kterém člověk poznává pomíjivost majetku, společenského postavení i života samotného. Heslo, které si dosud bezpečně pamatoval, zapomene přesně ve chvíli, kdy zjistí, kdo mu píše.
A když úředník řekne: „Potřebujeme si jen něco upřesnit,“ tělo si tuto větu přeloží po svém: „Rozlučte se s rodinou.“
Pak mohou nastat dvě možnosti.
V té první se nakonec ukáže, že je všechno v pořádku. Člověk vyjde z úřadu, zhluboka se nadechne a kámen, který mu celou dobu ležel na srdci, konečně spadne. Bohužel rovnou na nohu, takže ještě chvíli kulhá, ale jinak je zdráv.
Úleva se mu rozpustí v těle jako kostka cukru v horké kávě a svět je náhle zase krásný. Úřednice má téměř lidskou tvář, obloha je modrá a vlastní účetnictví mu připadá jako nejkrásnější literární dílo, jaké kdy držel v rukou.
Návrat do firmy je potom sladkou odměnou za vykonané celoživotní dílo. Přestože je tam obvyklý blázinec, těší se do ní jako malé dítě do cukrárny. Dokonce i zaměstnanec, který mu právě oznamuje další neřešitelný problém, mu připadá téměř roztomilý.
Domů pak utíká s radostí, i kdyby tam na něj čekala jedovatá tchyně. Potřebuje totiž manželce vítězoslavně oznámit, že přežil, rodinný majetek zůstal zachován a Chorvatsko je opět ve hře.
Ve druhé možnosti nedopadne návštěva úřadu tak docela zdařile. Člověk proto večer vyhledá své spolubojovníky v baru nebo jiném příslušném restauračním zařízení, aby si s nimi mohl alespoň olízat rány. Mozek postupně znecitliví natolik, že dovolí tělu několik hodin spánku. Ráno se sice přihlásí bolest hlavy, sucho v ústech a nejasná vzpomínka na poslední kolo, ale finanční úřad se alespoň na chvíli přesune na druhé místo žebříčku aktuálních problémů.
Na podobných situacích je pozoruhodné, kolik toho tělo dokáže prožít dřív, než vůbec zjistíme, co se skutečně stalo. Obálka ještě není otevřená, žádné rozhodnutí nepadlo a žádná katastrofa nenastala. Přesto už jsme ji ve své hlavě několikrát přežili, přišli při ní o všechno a začali plánovat nový život v zemi bez datových schránek.
Co všechno dokáže ve vašem těle způsobit pouhá představa toho, co by se mohlo stát — ještě dřív, než zjistíte, co se skutečně děje?